sobota 21. května 2016

100km Nitra-brána zůstala zavřená :(

7:04:29. 
Osobák o 4 minuty. Ale kurňa je tam furt ta prokletá sedmička. Bylo teplo? No a co. Blinkal jsem? No a co. Prostě jsem to nedal. Ještě na 75 km to bylo naprosto jasný a byla jen otázka, jak moc to bude pod sedm. Pak se ale svět trochu zatočil a všechno bylo jinak. Co jsou 4 minuty v sedmi hodinách? Pro někoho nic, pro jiného všechno. Aspoň jsem se dnes naučil blinkat za chůze. Taky zážitek. Díky že jste mi fandili a drželi palce. Nepovedlo se to, omlouvám se. Prostě jsem na to neměl. Brána zůstala zavřená.


https://connect.garmin.com/modern/activity/1177663070

úterý 17. května 2016

Sen o magické šestce...


Šestka. 6. Tohle číslo má svý kouzlo. Musí ale společně s ním být i napsáno: 100km. A pokud je to vše zapsáno společně, znamená to, že se splnil jeden velký sen. Sen o šestce na začátku výsledného času. Když o tom přemýšlím, tak mě asi nikdy nepřitahovala víc žádná jiná běžecká hranice. Maraton pod 2:30hod? Fajn, ale co z toho? V podstatě to nic neznamená. Ale uběhnout 100km v čase pod sedm hodin, to je něco, co patří do hranice snů. Když jsem začal v roce 2000 běhat ultramaraton a 100km, byla pro mě hranicí nejdřív osmička, pak se tím stala meta pod 7:30 hodin. Tu jsem tehdy nezlomil. No a když jsem přestal v roce 2003 běhat úplně, vypadalo to, že už jí ani nikdy neprolomím. Po zdravní pauze jsem se v roce 2012 znovu postavil na start. Zaběhl jsem 7:37hod a skoro si vyrovnal dávný osobák. Super. Po dalších dvou letech jsem se časomírou prokousal až k hodnotě 7:08:50. A tam se to nějak zastavilo. Loni, ačkoliv jsem trénoval co to šlo, se mi nepodařilo běžet rozumně a posunout se. Vylepšil jsem maraton, vylepšil jsem 24 hodin. Ale to co považuji za hlavní trať, tedy 100km, to zůstalo daleko za očekáváním. 7:41hod ve Winschotenu. Zklamání. Na letošní rok jsem se začal chystat už v listopadu. Všechno běželo podle plánu, trochu jsem pozměnil kostru tréninku a věřil, že to padne v březnu v Plzni. Neplánovaná odstávka levého kolene znamenala téměř 6 týdnů běhací pauzy a plán na Plzeň se rozplynul. Nakonec jsem tam stejně jel a zkoušel to. V cíli jsem byl z času zklamaný, ačkoliv to byl v podstatě můj druhý nejlepší závod na 100km. 7:11 hod. No jo, jenže tam prostě nebyla ta šestka. Hned mi začalo v hlavě šrotovat, jestli se mi to vůbec někdy podaří, jestli na to vůbec mám. A začal hledat místo a čas, kde bych to letos ještě zkusil. Není snadný najít závod, co vyhovuje. Podmínkou byl květen/červen, ideálně aby nekolidoval se Silvou Norticou a Krakonošovou 100. A nakonec se našlo. V pátek sednu do auta a pojedu do Nitry, abych mohl znovu zabojovat svůj sen o kulaté šestce. V posledních týdnech jsem trénink trochu upravil, trochu poladil. Dokonce jsem teď i zařadil sacharidovou dietu a superkompenzaci. Odpočet je nastavený. V sobotu v sedm ráno zapnu stopky a věřím, že až je zastavím, bude na nich svítit jako první číslo 6:xx:xx. Mám rád sny. Ale chci být i tím, kdo sny mění ve skutečnost. Už párkrát jsem si nějaké splnil, tak si říkám, proč s tím přestávat.