sobota 13. června 2015

Silva Nortica run. Počtvrté a pořád mě baví.




Tenhle závod je pro mě synonymem mého nového běžeckého života. Když jsem v roce 2012 tak trochu zase začal pokukovat po běhání, kterému se říká ultra, objevil jsem tenhle závod. A hned jsem věděl, kam chci jet. Taky jsem si z něho každý rok udělal pečlivý záznam do deníčku. Takže i letos bylo zcela jasný, kam na první červnový víkend vyrazím. Letos se sice Silva nekonala jako MČR ale to mi bylo celkem fuk. Republikové mistrovství bylo 14 dní předtím v Lošticích, jenže zrovna ten den se běžel i můj oblíbený Šutr 72km v Šárce. A jezdit kvůli MČR do Loštic se mi nechtělo, navíc Šutr byl dobrou přípravou. 

Poslední záznam jsem sem dal po Turínské 24 hodinovce Takže ještě letecky pár údajů z mezidobí. Po deseti dnech od Turína jsem už zase běhal do tempa 3:40-30 což mi dodalo jistotu, že bych měl zkusit i Pražský maraton. Nakonec jsem ho 20 dní po Turínu odkroužil za 2:30:59 a jen vlastní hloupost mi zabránila mít čas 2:29… Na Libeňském mostě jsem si vše špatně spočítal, usoudil, že na 2:30 už nemám a zbytek vypustil. Moje chyba. Ty 3,5km byly v tempu o 20sec/km pomalejší než do té doby a to byla přesně ta chyba. Takže snad příště. Znovu jsem si ověřil, že je to v hlavě a ta když neumí počítat a vymýšlí hovadiny, projeví se to na výsledku. Následoval Šutr, ve kterém jsem běžel skoro tak rychle jako při traťáku předloni, což ukazovalo na dobrou formu. Týden nato Praha-Brandýs 15km v průměru 3:26/km bylo taky docela slibné a pak už přišla Silva. 
Pravdou tedy je, že letos jsem trénink na Silvu pojal dost navolno, žádné hrocení a velké ladění, spíš tak moc oproti loňsku nezpomalit a ideálně se udržet vepředu, trasu rychle proběhnout a otestovat doplňování energie tak, aby byl žaludek v pohodě. Všechno z toho se povedlo na výbornou. Do Stropnice jsme dorazili společně s babickou favoritkou Lídou v pátek navečer, přibrali ještě pár dalších lidí včetně Lenky (medailistky ze Silva 1/2maratonu) a vydali se na společnou předzávodní večeři. Lída je velká frutariánka a bílkožroutka, takže vybrat si pro ní jídlo nebylo tak snadný. Nakonec usoudila, že co je dobré pro mě, bude určitě dobré i pro ní a objednala si stejné jako já-rýži s hermelínem a brusinkama. No, porochnila se v tom a moc tomu nedala. A to bylo přesně to, co jí určitě v sobotním pařáku chybělo. Ale zpátky na trať. Ranní start byl ještě v příjemném chládku, nikdo se nikam nehnal a tak jsem po dvou kilometrech zjistil, že už běžím sám. A tak to bylo celou cestu až do cíle. Což jsem si patřičně užil. Musím uznat, že se mi běželo hodně napohodu, podle záznamu z garmina i hodně vyrovnaně, bez nějakého tempového, pocitového ani energetického propadu. Vlastně jsem pořád jen běžel a občas si řekl: tý jo, už mám 30, takže už jenom 70… týjo, já už jsem v půlce…tý jo, už jenom 30?? Na devadesátým mi Jana povídá: vypadáš dobře, jako by jsi byl v pohodě? Tak jí říkám: jo to sem. Fakt jsem si to užíval celou cestu. V druhé polovině závodu už bylo opravdu dost velké vedro, takže jsem ztratil nějaký čas na občerstvovačkách, kde jsem se poléval studenou vodou. Podle záznamu tohle zastavování znamenalo cca 12 minut.  Hluboce se klaním před všemi, co na té trati strávili o několik hodin víc než já. Byl to vážně běh rozpálenou krajinou po bublajícím asfaltu. Za celou trasu jsem spotřeboval čtyři Enervit koncentráty, které se mi tedy parádně osvědčili a pro příště s nimi naplno nahradím energy gely. žaludek naprosto v pohodě a energie sbalená na celou cestu. Na jedné občerstvovačce mě dost pobavil jeden pán, povídá mi: jste první. A já na to, že vím. A on zase: on Orálek neběží, on už končí kariéru. A já na to: on běží, ale maraton. A on zase: hm, protože už končí. Tak jsem to s ním nechtěl víc rozebírat, měl asi přesnější informace než já a jak se v cíli ukázalo i než Dan. Taky byl hodně překvapený, že končí. Ale ten pán se pak ukázal i v cíli a dokonce to byl nějaký místní funkcionář, takže musel být v obraze. Kam se my běžci na tyhle lidi hrabem s informacema. 
V cíli mě pak čekal další hrníček do sbírky. V tombole jsem opět nevyhrál, takže snad za rok. Protože Silvu, tu nemůžu vynechat. Tedy snad jediná akce by mě jí donutila vynechat. To by ale bylo jen v případě, že bych v červnu 2016 stál v Kalifornii na startu Western States. No, ještě uvidíme, jak mi bude štěstí nakloněno. 
Spolehlivá bota pro ultra-New Balance Fresh Foam Zante.

A co teď dál? Tento víkend jsem odběhl parádní 1/2 maraton Okolo Vlasti ve Vlastibořicích. Moc hezký závod, parádní trať s pár kopci zabijáky a nádherná atmosféra. Jednoznačně nejkrásnější závod na sever od Šutru. 

Příští pátek ve 21:00 vyběhnu na trasu Krakonošovy stovky, což je právě jeden z kvalifikačních závodů pro Western States. Doufám, že se v noci někde neztratím a najdu správnou cestu a cíl. Pro jistotu jsem si od kluků z Garminu vzal hodinky Garmin Epix, do kterých mi nahráli pořádnou turistickou mapu. Uvidíme. No a potom zase trochu regulérně potrénovat směrem k 18.7.2015, kdy se koná MČR 100km v Ostravě a 14 dní na to MČR 24 hodin v Kladně. Bude to zajímavý dvojboj. Snad mi bude tělo sloužit. 

A na závěr ještě malé porovnání letošní Silvy a loňské. Na grafu je krásně vidět, jaký propad v tempu jsem měl loni v druhé polovině a jak vyrovnané bylo to letošní tempo. Taky je na tom letošním záznamu pěkně vidět, kolikrát jsem se na občerstvovačkách zastavil, chladil a lelkoval.


Silva 2015
Silva 2014