pondělí 28. prosince 2015

Garmin Fénix 3

Za pár dní to bude přesně rok, co Garmin představil světu nového Fenixe. Třetí generaci, tedy označení Fenix 3. Nevím jak Vás ale mě to nechávalo zcela chladným. V té době jsem používal vzorek Vivoactivu a o nějaké změně jsem ani neuvažoval. Tím spíš, že mi Fenix připadal prostě velký. Tak velký, že se na mojí malou ruku ani nevejde. A na dotazy z Garminu, proč toho Fenixe nezkusím jsem měl jedinou odpověď: dost dlouho jsem používal Suunto Ambit a já už prostě nechci ty velký outdorový hodinky, já chci běžecký hodinky. Tečka. Nakonec jsem si přeci jen jedny Fenixy na zkoušku vzal, spíš jen tak ze zvědavosti. Ostatně, co od nich čekat, prostě hodinky ne? Jenže nakonec bylo všechno jinak. Fenixe jsem dal na ruku….a už nesundal. Láska na první pohled. No, spíš na první dotek. Najednou na mě Fenix působil jako nádherný kousek techniky, který navíc uměl spoustu věcí. Za tu dobu co ho mám, jsem při něm vyzkoušel i další Garminí novinky, které přišli na trh, nic se mu ale nevyrovnalo. Ostatně ani nemohlo. Snad jediným trochu kandidátem byl nový Forerunner FR630, který přinášel několik novinek pro sledování výkonu a křivky únavy. Měření zatížení levé/pravé nohy při běhu, vertikální poměr, stress score. To všechno byly veličiny, co jsem chtěl vyzkoušet. A taky vyzkoušel. Říkal jsem si, je to dobrý ale tohle mě nepřesvědčí, abych Fenixe odložil a používal FR630. Oni totiž vypadají tak trochu jinak. FR 630 jsou prostě plastové digitálky. Fajn lehké hodinky se spoustou funkcí, které ale na normální denní nošení nejsou nic moc. Fenix je stroj na vše. A teď, když se finalizuje nová verze firmwaru, ve které už jsou všechny běžecké funkce z FR630, není sebemenších pochyb, kdo je na trhu králem.(aktualizace 6.1.2016-oficiální verze firmwaru 6.50 už obsahuje všechny tyto funkce-běžecké metriky, stress score a měření ANP).
Velmi přínosnou funkcí, převzatou z Forerunneru 630 je měření ANP prahu. Měření laktátu je až v poslední verzi Beta 6.32. Funguje identicky jako u FR630. Je tam možnost udělat laktátový test nebo nechávat automatické zjištění. Pro automatické zjištění je ale samozřejmě nutné běhat na určité hranici tepovky aby to mělo z čeho změřit. U testu se jedná o 10minut rozklusání a pak 3x4min v tepech, které určí hodinky a 2x3min to samé. V podstatě se jde až k maximálce. Dělal jsem ten test na FR630 když jsem byl odpočinutý, vyšlo mi 3:34/km a tepy 168, teď na fenixu jsem ho dělal v únavě a ukázal 3:40/km a 164 tepů. Takže by to mohlo odpovídat. V podstatě to ukazuje aktuální stav kondice a trénovanosti v konkrétní den. Dobrou vypovídací hodnotu to bude mít, pokud se test bude dělat pravidelně, například na konci odpočinkového týdne. Pak bude hezky vidět, jestli jde výkon nahoru. Jo a samozřejmě se musí test dělat na rovině a pokud možno ne v protivětru. Tohle všechno pak výsledek ovlivní a zkreslí.
Fenix 3 a Forerunner 630
Výsledek měření VO2max.

Výsledek testu měření ANP prahu.
Jasně, i Fenix není bezchybný a taky má svý mouchy. Ale kdo je nemá, že? Hodně lidí oponuje, že Suunto Ambit je lepší, že Suunto Traverse je lepší, že Polar V800 je lepší. Lidi, já Vám to neberu, každý má něco. Garmin ale u Fenixe ušel dlouhou cestu, to co bylo na začátku problém je teď vyřešeno, to o čem jsme nedoufali že bude umět tak umí. S přesností měření  vzdálenosti GPS, nadmořské výšky a podobně jsem neměl problém od začátku. Vše odpovídalo běžným odchylkám, které mají i jiné značky. Navigace ve Fenixu je neocenitelný pomocník při závodech typu Krakonošova 100 nebo Pražská 100. Výdrž baterie je více než dobrá, například poslední dlouhý běh, při kterém byla GPS zapnutá na vteřinový záznam trval 9:25:44 hod, na hodinkách běžela navigace a byli spárovány s mobilem přes bluetooth. Výsledek? Po 9,5 hodinách měření baterie ukazovala 50%. Zdá se to někomu málo? Mě tedy ne. 

Dalším ohromným benefitem Garminu je portál ConnectIQ. Nekonečná studnice nových aplikací a vzhledů hodinek, kde se dá najít téměř cokoliv. Nic podobného nemá ani Suunto ani Polar. A co není, to si může uživatel naprogramovat sám. Já mám třeba na svém Fenixu aktuálně vzhled hodinek, který mi kromě času, datumu, stavu baterie a notifikací z telefonu ukazuje, kolik dní mi ještě zbývá do Spartathlonu 2016. Pěkná informace:)
Ručičkový ciferník od Garminu.

WatchFace Local Zulu, najdete na ConnectIQ

Koho tyhle hodinky zajímají, ten určitě zná adresu forums.garmin.com . Diskuzní forum přímo na stránkách Garminu. Každý model tam má svou skupinu, denně se tam najde spousta nových informací, řeší se tam aktuální problémy, člověk tam najde hromadu odpovědí na své otázky. Garmin zde pravidelně zveřejňuje informace o nových beta systémech pro hodinky, komunikuje s uživateli. Jasně, je zde taky spousta negativních informací, že tohle nefunguje, támhleto nefunguje. Je to jasný, pokud něco funguje, tak není důvod to řešit. Když to ale nejde, tak je nutný hledat východisko. A kde jinde než u výrobce? V tomhle má u mě Garmin velké plus. Polar má také forum na webu, jeho aktivita je ale velmi malá a je zde taky hodně dotazů že tohle nejde, tamto nefunguje a tohle se seká. Suunto nemá nic. 

Já Fenixe používám jen na běhání. Plavat nechodím, takže měření plavání mě nezajímá (umí to ale výborně), na kole nejezdím, triatlon neprovozuju ( i tuto aktivitu fenix měří na jedničku, včetně přechodů mezi disciplínami). Co ale rád používám, je měření lyžování. Prostě ráno zapnete aktivitu Lyžování nahoře na kopci a večer jí vypnete. Fenix sám ukáže, kolik toho nalyžoval, jaká byla průměrná rychlost, kolikrát se jelo nahoru lanovkou(tuto vzdálenost ani čas samozřemě do výsledku nezapočítává, stejně tak jako pauzy na jídlo a slunění). Skvělé.
Protože Fenixe nosím denně, 24 hodin, 7 dní v týdnu, měří i spánek, vím, kolik jsem toho za den/týden/měsíc naspal. Někomu se tohle může zdát jako hovadina, pokud ale člověk chce dobře odtrénovat, musí taky regenerovat. A spánek je tou nejlepší regenerací. Já se díky tomuto měření snažím udržet aspoň 7 hodin denně. Fenix mi měří, kolik toho za celý den nachodím, v poslední beta verzi systému měří i nastoupaná patra. I tyhle všechny údaje ukládá do aplikace v mobilu a na webu - Garmin Connect. Jde tak snadno vidět, kolik je nachozeno za týden, měsíce, roky. Někde jsem četl, že Suunto kroky měří ale vůbec nikam je neumí ukládat, je to fakt pravda? Není to trochu postavené na hlavu? 

Hodně lidí řeší, jestli Fenixe 3 koupit nebo jestli čekat na Fenixe 4. Myslím, že posledními aktualizacemi firmwaru dal všem Garmin jasně najevo, jak to bude s Fenixem 4. Není už připravený pod pultem v krabičkách a připravený na expedici. U Garminů s Fenixem 3 pořád počítají a rozhodně ho neodstavují na vedlejší kolej. Je to aktuálně vlajková loď téhle značky a nějakou dobu ještě bude. Ostatně, viděli jste hezčí hodinky? Já ne. 
Pěkně vedle sebe s AppleWatch.
Zbývá snad jen úvaha, co by Fenix 4 mohl přinést. Rozhodně optické měření tepu. Funkci, která by určitě našla využití. Ne každý běhá rád s hrudním pásem, ne vždy je nutný sledovat všechny údaje, které hrudní tepák poskytuje-dobu kontaktu se zemí, oscilaci, vertikální poměr, stress score. Tyhle údaje totiž z optického měření nedostaneme. Ale při běžném tréninku se stačí řídit tlukotem srdce. A to by optické měření poskytlo. Jasně, asi to bude trochu na úkor výdrže baterie, trochu na úkor tloušťky hodinek. Uvidíme.  Každopádně půjde vždy i k Fenixu 4 připojit tradiční hrudní měřič tepu, stejně jako to jde i u modelů FR 225 a FR235, které optické meření poskytují už teď.
Aktualizace 3.2.2016 - optické měření tepu Garmin přidal do verzi Fenix 3 HR. Ta bude k dispozici v březnu 2016. První funkční vzorek bych ale snad měl mít v příštím týdnu a jsem zvědavý, jak se Garmin s měřením tepu na zápěstí vypořádal. 

Poslední dobou jsem na Fenixu začal hodně sledovat funkci Tréninkový efekt. Jedná se o číslený údaj, který v průběhu tréninku ukazuje aktuální stav organismu a výsledek tréninku. Zajímavý číslo. Dá se podle něho poměrně efektivně korigovat aktuální trénink. Příklad? V pondělí odběhám tempo maratonu,  TE (tréninkový efekt) v průběhu tréninku postupně stoupá až na úroveň 3,9 (úroveň 5 je maximum). Tedy kvalitní trénink. V úterý ráno odklušu 10km, které normálně běhám na TE do 2, tentokrát ale při stejné rychlosti běhu jsem na TE 2,6. Co to znamená??  Bacha na to, něco není úplně v pořádku, tělo není po včerejšku zregenerované. Pokud se tedy nechci dostat do spirály únavy, bude lepší večerní trénink pečlivě hlídat. A naopak, ráno může TE hlásit 1,5 na stejné rychlosti jako jindy. I pocitově je ten běh dobrý. Znamená to tedy, že vše pokračuje správným směrem a večer je možné zařadit opět něco výživného. Pokud by tahle funkce někoho zajímala podrobněji, rozhodně doporučuji knížku Získejte formu. http://www.garmin.cz/produkty/more/prislusenstvi-pro-more/literatura/kniha-ziskejte-formu-s-gps-monitorem-srdecniho-tepu.html

V ní najdete hodně odpovědí na otázky ohledně měření tepu, zatížení, tréninkového efektu a podobně.

Doplněno 29.12.2015
Protože se v diskuzi objevili dohady o tom, že Fenix je nepřesný a má velké odchylky při měření vzdálenosti, tak tady přikládám několik záznamů, z tratí, které jsou změřené a jejich délka je tedy jasná a nezpochybnitelná.

Pražský maraton květen 2015 -hodně zatáček, ve městě, mezi domy, otočky o 180 stupňů.
Pražský maraton 42,2km, naměřil 42,46km
https://connect.garmin.com/modern/activity/763629708

Mistrovství světa 100km září 2015, certifikovaný okruh 10km, který se běžel 10x. Zatáčky, park, stromy, domy.
Winschoten 100km trať, naměřil 99,62km
https://connect.garmin.com/modern/activity/896285584

Pražská 100 prosinec 2015, podle GPX trasy měl mít 130km, terén, les, údolí, kopce.
Pražská 100, trať 130km, naměřil 130.29km
https://connect.garmin.com/modern/activity/975379966

Netvrdím, že Fenix je nejpřesnější, jen tvrdím, že já s přesností problém nemám. A tohle jsou jasné důkazy z průběhu celého roku, tedy na různých verzích FW hodinek.

Koupit Fenixe za dobrou cenu můžete třeba tady:
http://www.kobras.cz/katalog/s/fenix-/


úterý 8. prosince 2015

Pražská stovka 2015

Moje botky
Zážitek nemusí být kvalitní, hlavně když je intenzivní. Nebo naopak nemusí být intenzivní, hlavně když je kvalitní. Pokud se ale tyto dvě veličiny sejdou pohromadě, pak to stojí za to. A na Pražský stovce to tak nějak bylo. Jak to vlastně všechno začalo? Po Spartathlonu jsem měl v plánu celý říjen proflákat a neběhat. Fakt. Prostě odpočívat a dát nohy trochu dohromady, dopřát jim klid a čas se zase dostat do stavu, kdy je nic nebolí. No, vydržel jsem to 5 dní a pak pomalu vyběhnul. A jak člověk běhá, tak ho napadají různý myšlenky. A proto že na mě na Facebooku vyskočila informace o tom, že Pražská stovka zahájila registraci, napadlo mě, že bych se mohl začátkem prosince proběhnout okolo Prahy. Tuhle akci jsem několik let poočku sledoval, četl zprávy od účastníků, jaký je to peklo, jak se tam bloudí, padá do potoků, nohy obalený bahnem, huba mrazem přimrzlá ke camelbagu… Tak pro to nezkusit. Říkal jsem si, ono to nějak bude. A když bude venku fakt kosa, tak prostě nepoběžím, vo nic nejde. Jenže to by nesměl Olaf hned nahlásit, že jsem se přihlásil. A tím to začlo, za chvíli tam byl i Zbyňa Cypra, horal Beskydama ošlehaný, čerstvý držitel traťového rekordu na jesenické 24 hodinovce. A k němu přibývali další. Už to najednou nebylo jen takový proběhnutí ale závod. Pravdou je, že od Spartathlonu jsem nezávodil a čím víc se P100 blížila, tím víc jsem se na ní těšil. Vlastně jsem ani dospat nemohl, jen už ať stojíme v Berouně na startu a vyrazíme. Předtím jsem si zjistil pár věcí, jak vlastně fungují ty samokontroly, jak tajný kontroly. Prostě zelenáč na startu. Na každý ruce jedny Garminy s nahranou trasou, abych se nikde v lese neztratil. Ve chvíli, kdy zazněl odpočet, tak jsem si ještě ulevoval do keříku. Takže zaspaný start. Tady naštěstí rychlý start nic neznamená a po pár stovkách metrů už jsem okukoval kluky vepředu. Nakonec jsme si vytvořili takovou pěknou čtveřici s Martinem Střelkou, Zbyňou a Dušanem Krajčovičem ze Slovenska. A v té čtveřici udělali dvojice, takže já nejvíc času trávil po boku Dušana. Dá se říct, že od prvního kopce to byl boj. Nikdo nikomu nic nedaroval. Martinovi s Dušanem šli parádně seběhy, takže dole pod kopcem jsem je většinou ani neviděl a musel dobíhat, zato po rovinkách a kopcích, kde se běželo a nemuselo jít, jsem měl navrch zase já. Takže jsme si neustále měnili pořadí a míchali se jako kuličky v nádobě. Zbyňa mezi námi tak nějak proplouval. Okolo35km jsem si musel odskočit, takže pak jsem kluky dohnal až v hospodě na 39km. Oni se ládovali polívkou, já si objednal čaj. Jenže ten byl tak vařící, že jsem ho zaplatil, osladil a předal obsluze kontroly, ať má co teplýho pít. Někde za touto kontrolou, jsme se s Dušanem definitivně trhli a pokračovali dál sami. Ještě na 60 km v depu Beroun nás docvaknul Martin, dál jsme ho ale už neviděli. Zbyňu jsme ztratili definitivně, míjeli jsme se v protisměru až nahoře na odbočce na kopci Děd. Takže dál jsme tmou pokračovali jen s Dušanem. Únava se už začínala trochu objevovat ale ani jeden z nás nechtěl polevit. Krásně to bylo vidět vždy ve stoupáních. Co se dalo, jsem pořád běželi. Jak jeden z nás přešel do chůze, přešel i ten druhý, jak se jeden rozeběhl, druhý ho okamžitě následoval. Prostě ani metr zadarmo. Mezitím začalo vycházet slunce, nabil jsem si hubu na zmrzlém asfaltu…a pak Dušana někde v dalším kopci ztratil. Na 80km byl náskok okolo 4 minut. Pak mě čekalo posledních 50km. Dvě vyhlídky nad Svatým Janem, kde to bylo fakt nádherný, Vašek Rada mě nahoře u kříže vyfotil a mazal jsem zase dolů. Údolím ke Karlštejnu, bramboračka v hospodě, Černošice, kámoš Zdenda s rodinkou a za Černošicema už jsem věděl, že tohle nepustím. O první místo se s nikým dělit nechci. Zavolal jsem domů, aby hlavně přijeli do cíle včas s věcma na převlečení a pokračoval podle šipek. Trasa to snadná nebyla, 130km s převýšením 5300m není čajíček ale jako nějaká olafovina z vyprávění mi to taky nepřipadalo. Lehce jsme bloudili jen jednou na začátku, jinak celou cestu napohodu podél šipky na Garmin Fenix. Můj miláček mě prostě nezklamal. Taky jsem pořád čekal, kde budou ty další tajné kontroly. Nikde nic, cesta ubíhala, přeběhl jsem železniční most, vyběhl na vyhlídku, zastavil se a koukal dolů. V polovině mostu běžec se zelenou čapkou. A sakra, to je Dušan!! Vzal jsem za to a pádil. Po chvilce jsem ale narazil na Olafa, jak doznačoval trasu. Hele Radek, co tady už děláš? Jsi moc rychlej, já to nemám ještě doznačený. Dej mi kartu, tady ti dám  poslední kontrolu a doběhni to podle GPS. Tak mu říkám, hlavně ale rychle, Dušan je mi v patách!! A on že mám halucinace, že v Černošicích to byla skoro hodina. Uf, tak jsem si oddechl, slušně poděkoval a odběhl do cíle. A pak už to bylo všechno pěkný. Dostal jsem litrovku pálenice, která byla předmětem sázky jestli já nebo Zbyněk. Nakonec to bylo stejně jedno, protože jsme jí tam vychrupli společně. Tedy hodně nám z ní vypil  Honza Suchomel ale on asi hasil žal z toho, jak málo bahna bylo na trati. V cíli jsme pak strávili dalších skoro 12 hodin tleskáním těm, co dobíhali. Domů jsme se vydali až někdy okolo jedné ráno. Bylo to parádní. Představoval jsem si hezký den a ten se mi splnil na 100%. Snad jediným malým škraloupem byl fakt, že ten samý den probíhalo losování na Western States a mě nevylosovali. Ale co, tak třeba za rok. 
Garmin Fenix 3. Vydržel na jedno nabití.

Souhrn:
trasa 130km, +5300m
záznam trasy zde https://www.strava.com/activities/445019729
čas 14:45:50
1.místo
bota New Balance 980 trail
šortky a návleky Compressport
navigace Garmin Fenix3 / Garmin Epix(záloha)
potrava 2xEnervitene, 6x GT sport, pár sušených datlí a 2x10 lžic polívky
pití 5litrů ionťáku G sport v kombinaci se sršním nektarem
Afterparty.



pondělí 16. listopadu 2015

Garmin Forerunner 630

Zatím se jen seznamujeme. Proč ale čekat několik měsíců, než se pořádně seznámíme, když se už teď oťukáváme. Tohle jsou moje první pocity a dojmy. Budu průběžně aktualizovat.
Hodinky můžete koupit zde: GARMIN FR 630.  U Garminu na webu najdete taky technické parametry, nemá smysl je opisovat.
Smysl ale určitě má kouknout na YOUTUBE videa, která ukazují, co nového tyhle hodinky přináší do běhání a hlavně do jeho vyhodnocování.
Jak umí FR630 měřit aktuální kondici při zatížení?
Jak umí FR630 měřit laktátovou křivku?
Nové sledování běžecké techniky
Jak umí FR630 měřit stress score?

Aktualizace 30.11.2015-měření ANP

První dojmy:
Tyhle hodinky váží víc než nic. 
Přesnost záznamu GPS je naprosto vynikající. Odzkoušeno na okruhu, kdy se trasa běhu fakt kopírovala přes sebe, žádný skotačení po poli vedle cesty, žádný hrabičky jako když vždy běžím jinou cestou. Prostě ten záznam je perfektní.Však se podívejte na odkazu níž sami.


Stress score-super informace ohledně toho, zda je dobrý zvolnit, protože tělo toho má fakt dost a nebo naopak můžeš přidat a opřít se do tréninku protože jsi jen zrovna línej. K měření se využívá statický test na 3 minuty, kdy stojíš na místě, bez hnutí a čekáš. Už jen to čekání na výsledek může způsobit nežádoucí stress, tak bacha na to. Díky novému tepáku HRM Run2 hodinky při tomto testu měří variabilitu tepu. V menu hodinek se tato funkce ukazuje jako Connect IQ aplikace. Hned mě napadlo jí z nich vydolovat a nahrát do Fenix3. To ještě vyzkouším.





Oscilace běhu a jeho efektivita-nově hodinky ukazují poměr mezi délkou a výškou kroku a měří tak jeho efektivitu
Zatížení levá/pravá noha-nový tepák měří jak rovnoměrně běžec zatěžuje nohy. Já běhám asi víc po levý, taky mě na ní všechno bolí.

test ANP
Ukazatel ANP prahu - teprve vyzkouším, je na to v menu přímo položka včetně instrukcí jak běžet aby test dopadl objektivně, už teď mě ale napadá, že bude super si jednou za měsíc, v odpočinkovém týdnu tohle zkusit, aby člověk věděl, jestli se někam posouvá.
update 30.11.2015-vyzkoušeno. Celý test probíhá v pohodě, hodinky srozumitelně podávají instrukce jak běžet. V podstatě na začátku absolvuješ cca 10minut na zahřátí, pak odpípají konec rozklusu a určí, v jakém tepu máš běžet následující 4 minuty. Hodinky to striktně hlídají a pokud tep jde nahoru nebo dolů tak akusticky i vibrací signalizují. Po 4 minutách odpípají další interval a určí nový tepový rozsah. Tohle se opakuje 4x a nakonec vyplivnou údaj. Mě ukázali ANP na TF 168 a tempu 3:34/km. V hodinkách se dá také nastavit automatické zjištění, tedy není nutné projít tento test ale stačí běžet trochu drsnější trénink. O víkendu jsme teď udělali obdobný test na jiném běžci, tentokrát to bylo s kilometrovými intervaly. Výsledek byl TF 163 a tempo 4:00/km. Vzhledem k tomu, že je po závodní sezoně a tento běžec má osobák na maratonu 2:44hod, tak by údaj mohl být + - správně. Ještě to budu zkoušet a korigovat.

měření VO2max-nyní už standard u sporttesterů Garmin
odhad výkonnosti při tréninku-ukazuje údaj po cca 10 minutách běhu, jak jsi na tom
Connect IQ-nekonečná studnice, kde se objevují nové vzhledy hodinek, uživatelsky konfigurovaná datová pole, doplňky k aplikacím v mobilu. Prostě vše, co dělá chytré hodinky chytrými.
nabíječka-malá, kompaktní, skladná. Jednoduchý klip
výdrž-podle Garminu16hodin, zatím netestováno. Každopádně tyhle hodinky budou komfortně stačit na kratší ultra do 100km.

Testování pokračuje...

pátek 9. října 2015

Spartathlon 2015

Je to za mnou. Chvíli mi trvalo, než jsem si všechny zážitky a dojmy urovnal v hlavě. A taky než jsem si uvědomil, že mě dosud v běžeckém životě nepotkalo nic tak krásného jako posledních 500 metrů Spartathlonu.
Pár bezprostředních dojmů jsem popsal v rozhovoru pro BEZVABEH.CZ rozhovor zde. Podrobný report ze závodu a i z toho, co mu předcházelo jsem slíbil pro časopis RUN. 25.10.2015 si ho tak budete moci v časopise přečíst celý. Časem ho sem celý taky doplním. Tady je alespoň malá ochutnávka toho, co pro mě Spartathlon znamenal.

....Kde jsme to minule skončili? Jo, před mistrovstvím světa na 100km, které se konalo letos v holandském Winschotenu. Krásné městečko, plné lidí, kteří jakoby celý rok žili jen pro ten jeden den v září, kdy do ulic vtrhnou stovky ultramaratonců. Letos to byl pro tenhle závod už 40-tý ročník. A navíc s puncem Mistrovství světa a Evropy na 100km. Díky loňskému výkonu 7:08:50 na 100km v Plzni jsem měl možnost letos na tomto šampionátu startovat. Drobnou komplikací bylo, že se konal jen 14 dní před Spartathlonem. Tuhle komplikaci jsem si vyložil po svém, tedy, že bude nejlepší si takový double vyzkoušet nanečisto. Tou předpremiérou se stalo červencové MČR na 100km v Ostravě a 14 potom MČR na 24 hodin na Kladně. Na obou tratích jsem obhajovat vítězství z loňska a tak byl cíl jasný. Oba závody se navíc beželi za letního počasí, kdy v Ostravě rtuť olizovala 39 stupňů, na Kladně byla o něco rozumnější. Rozumnější jo ale zas takovej srabík teplota taky nebyla. Každopádně, v Ostravě mě před startem dost lidí varovalo, ať jdu volně, bez ambicí na čas, protože počasí bylo fakt trochu kolapsový. To bych ale nebyl já. Takže od startu tempo okolo 4:00/km a už to jelo. Jelo to prímově, podle plánu. Prvních 70km a pak se to zadrhlo. Titul jsem sice obhájil, nicméně vedro se podepsalo na výkonu a i na startovním poli. Nakonec do cíle doběhli jen 3 běžci. Oklepal jsem se z toho a za 14 dní stál na Kladně a pokoušel se vylepšit osobák na 24 hodin. Ovšem od začátku jsem tak trochu ztrácel na původní předpoklad. Tedy-vyhlídka pro dalších 23 hodin běhu nic moc. Nakonec jsem tam po boji s únavou nakroužil 222km a vůbec jsem nebyl spokojený. Navíc mě tam o několik kilometrů předběhl ital Nicola a tak jsem byl i z toho smutný. No nic, v září to bude určitě lepší. Nevynechal jsem ani jeden den a hned po 24 hodinovce druhý den klusal....
....A samotný závod ve Winschotenu? No, necítil jsem se špatně. Do 40km mi to i celkem běželo, potom ale nastala situace, kterou už z letošního roku znám velmi dobře. Tělo se prostě přepnulo do nějakého úsporného režimu, odmítalo zrychlit a ačkoliv jsem vizuálně nevypadal vyčerpaný, prostě to nešlo. Doťapkal jsem za 7:41hod a vůbec z toho neměl radost. Cítil jsem se unavený, víc psychicky než fyzicky. Měl to být jeden ze dvou velkých vrcholů, těšil jsem se že se mi podaří prolomit hranici sedmi hodin a místo toho to byl takový náraz do zdi.....
...Checkpoint 127km. Na tohle místo jsem si poslal čelovku a první lahvičku s Vincentkou. To je taková moje specialitka. Mám vyzkoušené, že když mi je ouvej, slaná chuť vincentky působí velmi dobře. Pomalu se snesla noc, já se propadal v pořadí stále dolů a trápil se. Ideální doba na myšlenky typu: Proč tu jsem? Proč to běžím? Co mě k tomu vede? Co to má za smysl? Tyhle otázky mají jedno společné, není na ně rozumná odpověď. Alespoň ve stavu, jaký mozek prožívá v době, kdy má za sebou patnáct a víc hodin běhu. Tím chci naznačit, že ani v tuto Spartathlonskou noc se mi na ně nepodařilo najít odpovědi. Zbylo mi jediné-běžet. Dostal jsem se až pod největší kopec trasy. Nahoru vede klikatá kozí stezka plná šutrů. Tak jsem si vzpomněl na svůj skyrunningový rok. Ruce na kolena rubat nahoru. Líbilo se mi to. Předešel jsem 4 běžce. Nahoře jsem si za odměnu dal polívku. Navíc jsem měl nahoře triko s dlouhým rukávem. Sice jsem chvíli zvažoval, jestli si ho brát, nakonec jsem ho ale vzal a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí toho dne. Za horizontem fičelo jako blázen a postupně se přidal i deštík, pak déšt, pak bouřka. A to celé se ještě párkrát zopakovalo. Tak mě tam někde předběhl usměvavý ital Nicola. Nojo, budeš mít hochu druhý zářez na mojí paži. Někde v této době jsem si odbyl největší krize závodu. Potřeboval jsem nutně spát, všechno mě bolelo a běžet v tempu pod 7:00/km představovalo nadlidský výkon. Nejhorší byla touha po spánku. V jeden moment jsem se probral právě ve chvíli, kdy jsem šlápl za krajnici a sklouzl. Okamžitě jsem se profackoval a  zařval na sebe: kurva, co děláš?? Nespi!! Asi jsem byl docela hlasitý, protože i v dálce přede mnou se otočil kdysi s čelovkou. Asi usoudil, že se motivuju řvaním. Nicméně to bylo znamení, že by bylo dobré si na chvilku lehnout. Slíbil jsem si tedy takový malý odpustek. Až bude občerstvovačka v masážními lehátky, tak si lehnu, jen na 20 minut. Po nějaké době skutečně tahle oáza byla. Ale obě lehátka byla obsazená. Na jednom z nich spal slovák Honza Užik. Díky Honzo, jinak bych si tam fakt lehnul a kdoví jak by to dopadlo. Ale od té doby se zase všechno začalo nějak zlepšovat. Nikdo mě už nepředbíhal, občas jsem naopak někoho doběhl já. A to je pak ta nejlepší motivace pokračovat. V dálce přede mnou se po chvíli objevil i žlutočerný dres. Hele, to je Nicola!....
....Co napsat závěrem? Spartathlon jsem zpočátku bral jako letošní výzvu. Jako jeden ze zajímavých závodů. To co jsem ale zažil, to je něco jiného. Spartathlon je absolutní oslavou ultramaratonského běhu, oslavou vzájemného přátelství a lidství. Mistrovství světa má také své kouzlo. Spartathlon je ale Olympiskými hrami ultramaratonu. Jestli si toužím něco zopakovat tak je to moment, kdy budu zase stát pod Akropolí a čekat na startovní výstřel. Tak je to zase možnost prožít krásu i bolest ultramaratonu na cestě do Sparty. Tak je to zase šance doběhnout až ke králi, uklonit se a říct: tak jsem tady, pane králi. Díky, bylo to krásný.....
trochu grogy

 

neděle 13. září 2015

Winschoten, MS na 100km.

Velké zklamání.


O tom co se povedlo píšu rád, o tom co jsem podělal moc rád nepíšu. Takže je asi jasný, v jakém jsem teď rozpoložení. Čekal jsem prostě víc. Nestalo se. Zbývá jen pochopit proč. Možná mám moc velké plány a cíle, na  které prostě nemám. Možná jsem už dosáhl svého stropu a teď už to bude jenom horší. A nebo jsem to letos prostě jen přeháněl a tělo má také svoje limity pro regeneraci. Odběhal jsem toho letos až moc, v podstatě neustálý kolotoč nějakého ultra, bez pořádného odpočinku.  A podle toho to prostě letos vypadalo. Začátek roku vypadal moc dobře, s každým dalším závodem to ale bylo horší. S každým závodem do větší únavy. Už si ani nepamatuju, kdy jsem se cítil na startu odpočinutý a připravený. Asi naposledy v lednu na garážovém maratonu. Jo, to už je sakra dávno. No a tohle byl bonus na závěr sezony. Ani si nechci představovat, jak se mi poběží za 13 dní na Spartathlonu. 
Nebudu nějak pitvat v tom, jak se mi běželo. Do padesátky to bylo celkem dobrý, pak to ale začalo hodně drhnout. No, v podstatě se to zadrhlo. Začal jsem se fakt hodně propadat a musím říct, že je to vážně pecka pro psychiku, když tě předbíhá jeden za druhým. No doběhl jsem, závody by se neměli balit jen pro to,že to zrovna neběží. Myslím, že to je právě ta důležitá součást mentální přípravy a budování  odolnosti na někdy příště. Takže mám ze sebe vlastně radost. Za 13 dní si užiju Spartathlon a pak budu fakt odpočívat. Aspoň měsíc. Dám si nohy a hlavu dokupy a pak se uvidí co dál. Cesta po který jsem šel letos byla cestou k sebezničení. Prostě do pekla. Ale je potřeba si tím projít, aby člověk pochopil. 

Na afterparty. Ten vpravo je Steve Way, kluk co zaběhl loni  stovku za 6:19hod. Tady skončil na 50km.

sobota 13. června 2015

Silva Nortica run. Počtvrté a pořád mě baví.




Tenhle závod je pro mě synonymem mého nového běžeckého života. Když jsem v roce 2012 tak trochu zase začal pokukovat po běhání, kterému se říká ultra, objevil jsem tenhle závod. A hned jsem věděl, kam chci jet. Taky jsem si z něho každý rok udělal pečlivý záznam do deníčku. Takže i letos bylo zcela jasný, kam na první červnový víkend vyrazím. Letos se sice Silva nekonala jako MČR ale to mi bylo celkem fuk. Republikové mistrovství bylo 14 dní předtím v Lošticích, jenže zrovna ten den se běžel i můj oblíbený Šutr 72km v Šárce. A jezdit kvůli MČR do Loštic se mi nechtělo, navíc Šutr byl dobrou přípravou. 

Poslední záznam jsem sem dal po Turínské 24 hodinovce Takže ještě letecky pár údajů z mezidobí. Po deseti dnech od Turína jsem už zase běhal do tempa 3:40-30 což mi dodalo jistotu, že bych měl zkusit i Pražský maraton. Nakonec jsem ho 20 dní po Turínu odkroužil za 2:30:59 a jen vlastní hloupost mi zabránila mít čas 2:29… Na Libeňském mostě jsem si vše špatně spočítal, usoudil, že na 2:30 už nemám a zbytek vypustil. Moje chyba. Ty 3,5km byly v tempu o 20sec/km pomalejší než do té doby a to byla přesně ta chyba. Takže snad příště. Znovu jsem si ověřil, že je to v hlavě a ta když neumí počítat a vymýšlí hovadiny, projeví se to na výsledku. Následoval Šutr, ve kterém jsem běžel skoro tak rychle jako při traťáku předloni, což ukazovalo na dobrou formu. Týden nato Praha-Brandýs 15km v průměru 3:26/km bylo taky docela slibné a pak už přišla Silva. 
Pravdou tedy je, že letos jsem trénink na Silvu pojal dost navolno, žádné hrocení a velké ladění, spíš tak moc oproti loňsku nezpomalit a ideálně se udržet vepředu, trasu rychle proběhnout a otestovat doplňování energie tak, aby byl žaludek v pohodě. Všechno z toho se povedlo na výbornou. Do Stropnice jsme dorazili společně s babickou favoritkou Lídou v pátek navečer, přibrali ještě pár dalších lidí včetně Lenky (medailistky ze Silva 1/2maratonu) a vydali se na společnou předzávodní večeři. Lída je velká frutariánka a bílkožroutka, takže vybrat si pro ní jídlo nebylo tak snadný. Nakonec usoudila, že co je dobré pro mě, bude určitě dobré i pro ní a objednala si stejné jako já-rýži s hermelínem a brusinkama. No, porochnila se v tom a moc tomu nedala. A to bylo přesně to, co jí určitě v sobotním pařáku chybělo. Ale zpátky na trať. Ranní start byl ještě v příjemném chládku, nikdo se nikam nehnal a tak jsem po dvou kilometrech zjistil, že už běžím sám. A tak to bylo celou cestu až do cíle. Což jsem si patřičně užil. Musím uznat, že se mi běželo hodně napohodu, podle záznamu z garmina i hodně vyrovnaně, bez nějakého tempového, pocitového ani energetického propadu. Vlastně jsem pořád jen běžel a občas si řekl: tý jo, už mám 30, takže už jenom 70… týjo, já už jsem v půlce…tý jo, už jenom 30?? Na devadesátým mi Jana povídá: vypadáš dobře, jako by jsi byl v pohodě? Tak jí říkám: jo to sem. Fakt jsem si to užíval celou cestu. V druhé polovině závodu už bylo opravdu dost velké vedro, takže jsem ztratil nějaký čas na občerstvovačkách, kde jsem se poléval studenou vodou. Podle záznamu tohle zastavování znamenalo cca 12 minut.  Hluboce se klaním před všemi, co na té trati strávili o několik hodin víc než já. Byl to vážně běh rozpálenou krajinou po bublajícím asfaltu. Za celou trasu jsem spotřeboval čtyři Enervit koncentráty, které se mi tedy parádně osvědčili a pro příště s nimi naplno nahradím energy gely. žaludek naprosto v pohodě a energie sbalená na celou cestu. Na jedné občerstvovačce mě dost pobavil jeden pán, povídá mi: jste první. A já na to, že vím. A on zase: on Orálek neběží, on už končí kariéru. A já na to: on běží, ale maraton. A on zase: hm, protože už končí. Tak jsem to s ním nechtěl víc rozebírat, měl asi přesnější informace než já a jak se v cíli ukázalo i než Dan. Taky byl hodně překvapený, že končí. Ale ten pán se pak ukázal i v cíli a dokonce to byl nějaký místní funkcionář, takže musel být v obraze. Kam se my běžci na tyhle lidi hrabem s informacema. 
V cíli mě pak čekal další hrníček do sbírky. V tombole jsem opět nevyhrál, takže snad za rok. Protože Silvu, tu nemůžu vynechat. Tedy snad jediná akce by mě jí donutila vynechat. To by ale bylo jen v případě, že bych v červnu 2016 stál v Kalifornii na startu Western States. No, ještě uvidíme, jak mi bude štěstí nakloněno. 
Spolehlivá bota pro ultra-New Balance Fresh Foam Zante.

A co teď dál? Tento víkend jsem odběhl parádní 1/2 maraton Okolo Vlasti ve Vlastibořicích. Moc hezký závod, parádní trať s pár kopci zabijáky a nádherná atmosféra. Jednoznačně nejkrásnější závod na sever od Šutru. 

Příští pátek ve 21:00 vyběhnu na trasu Krakonošovy stovky, což je právě jeden z kvalifikačních závodů pro Western States. Doufám, že se v noci někde neztratím a najdu správnou cestu a cíl. Pro jistotu jsem si od kluků z Garminu vzal hodinky Garmin Epix, do kterých mi nahráli pořádnou turistickou mapu. Uvidíme. No a potom zase trochu regulérně potrénovat směrem k 18.7.2015, kdy se koná MČR 100km v Ostravě a 14 dní na to MČR 24 hodin v Kladně. Bude to zajímavý dvojboj. Snad mi bude tělo sloužit. 

A na závěr ještě malé porovnání letošní Silvy a loňské. Na grafu je krásně vidět, jaký propad v tempu jsem měl loni v druhé polovině a jak vyrovnané bylo to letošní tempo. Taky je na tom letošním záznamu pěkně vidět, kolikrát jsem se na občerstvovačkách zastavil, chladil a lelkoval.


Silva 2015
Silva 2014



pátek 17. dubna 2015

24 hodin v Turíně.

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin. 241,2km. 25.místo. Osobák.
Na nástupu, s Martinem.

Zlatá myšlenka z tohoto závodu: Žádný závod se nerozhoduje když se běží dobře, rozhoduje se v době, kdy všechno bolí a je krize.

První velký milník tohoto roku je za mnou. Příprava, která zabrala celou zimu se nakonec smrsknula do pouhých 24 hodin. Teď a tady. Vyběhnout, běžet, čekat na únavu, běžet, běžet, neusnout, běžet, spočítat kolik ještě zbývá, běžet, běžet, konec. Takhle nějak těch 24 hodin proběhlo ve zkratce. Ve skutečnosti to ale byl velmi dlouhý den a noc. Musím přiznat, že na začátku si člověk užívá, od 18 hodiny jsem ale počítal kolik že to ještě zbývá a pro sebe si to komentoval asi takhle: tak ještě zamr…6 hodin…. Tak ještě zasr….4 hodiny…. ale ke konci to už bylo: už jenom 55 minut, jeď!!!
Příprava:
Vše téměř podle plánu, snad jen problém na pravém chodidle naznačoval, že by mohli nastat komplikace. Toje prostě tak, když se neposlouchá vlastní tělo, bolest se přeběhává a tím stále zůstává. (ale při závodě jsem zjistil, že se to fakt dá přeběhat, od sté míle mě to už nebolelo a nebolí doteď) Ve finálním týdnu před závodem jsem se i vyhnul svému obvyklému nachlazení, doma jsem dostal čepici na spaní, takže jsem nenastydnul ani v noci. Fajn.
Cesta:
Z původního plánu jet autem jsme ustoupili, koupili letenky a ve čtvrtek vyrazili letadlem do Milána a pak vlakem 150km do Turína. Vše na minuty přesně, v pohodě, ve fajn atmosféře. Na nádraží v Turíně nás už čekal mikrobus a zavezl nás do hotelu. Původně sice mělo být ubytování v Turíně, nakonec nás ale šoupli asi 50km od města, takže trochu komplikace. Ale nic, co by nás položilo. Hotel byl pěkný, čistý, v krásném prostředí křížení dvou dálnic.
Na místě:
Hned po příjezdu jsem se vydal prozkoumat okolí běháním. Kus po dálnici, pak uhnout mezi parníky, doběhnout do vesnice plné štěkajících psů. Otočka a zpátky. Zítra si s sebou vezmu Jardu, to se mu bude líbit. Až budem před těmi psy zdrhat, dáme aspoň úseky. 
Doplnění energie.

Večeře byla fajn, těstoviny, plátek masa, pečené brambory, salát. Navrch koláč. Fajn. Akorát nám neřekli, že to mají schované i na páteční oběd, i na páteční večeři, i na celou neděli…prostě v tom hotelu nic jiného nevařili. Ale opět nic, co by nás položilo. Jarda se na pokoji pravidelně ještě futroval sušenkama a vším ostatním. Nechápu, kam to všechno dával.
Předstartovní diskuze s Mirkem.

Závod:
Připravil jsem si svoje odzkoušené občerstvení, namíchal 4 litry Enervitu G sport, nachystal gely a tablety Enervitene. Nakonec jsem toho snědl i docela dost bez problémů se žaludkem. Občerstvovací stanice, kterou pořadatelé připravili byla totiž zoufalá. Žádný ionťák, jen voda nebo chemický ledový čaj, nějaká místní kola, suchary s medem nebo marmeládou. Občas tam přihodili pekáč s bramborama a nakrájeným salámem. Ale nebylo to čím nabrat, takže do toho všichni hrabali rukama. A když si představím, co jsem viděl průběžně podle trati, jak lidi zvrací, močí a ulevují si, nedělám si iluzi o hygieně jejich rukou. Tohle bylo těžce nevychytané. Oceňoval jsem servis jaký měli v týmu italové nebo třeba američani. Ti měli na své občerstvovačce i kávovar, podávali běžcům caffé latté, polívčičky…mockrát jsem měl chuť se u nich zastavit a zobnout si. Voněla jim tak polívčička. Asi měli dobrý mejdan.
Jdeme na to. Zatím je to sranda.


1-4 hodina závodu:
Těžká pohoda. Všude okolo legrace, štěbetání, nadšení. Do hlavy se mi vrývá jeden z italských běžců v open závodě, který tam má neskutečné množství podporovatelů, zázemí jak mistr světa. Jmenuje se Bisco, neustále na něj řvou: Biscooooo, Biscoooo. Běhá rychleji než já. Směje se na celý svět a je místním hrdinou. Na čele se usídluje japonec Hara, ten, který loni uběhl 285km a zařadil se tak v historii za Kourose na druhé místo. V pravidelném intervalu mě předbíhá, v závěsu za ním je nalepený vysoký rus a ital. Dotahuje je švéd. Mezičas na maratonu je 3:21,  na 50km 4:04. 
Zatím vše OK.


5-8 hodina závodu:
Opalujeme se. Nohy začínají poprvé hlásit, že už běží dlouho. Nedá se nic dělat, ještě dlouho poběžíte. Japonec už všechny utrhnul a běží vstříc hranici 300km/24 hodin. V jeho kamenné tváři vidím pilota kamikaze jak se chystá na finální útok. Rus se drží kousek za ním. Na třetí místo se nacpal švéd. Na stadionu hraje hudba, občas pořadatelé hlásí průběžné pořadí a všude je pořád celkem pohoda. Bisco zpomalil a už se tolik na svoje fanoušky nesměje. Ani oni už tolik neřvou. 100km probíhám za 8:24hod. Proskenuju tělo, všechno v cajku. V tuhle chvíli mě hlásí někde okolo 9.místa. Sakra, snad jsem to nepřehnal a moc to nespadne.

9-12 hodina závodu:
Sluníčko zapadlo, stadion začíná svítit a my pořád kroužíme. Japonec v tempu nepolevuje. Je to nezdolný stroj. Uvažuju, jestli se mu podaří zdolat hranici 300km. Ostatní ze špice odpadli a začínám se jim přibližovat. U kadibudek pravidelně pozoruju zoufalce, co běží od jedné k další a hledají, ve které je papír. Evidentně už v žádné. Žaludek trochu stávkuje, Ota mi koupil malý kafíčko, kopu ho do sebe a pokračuju dál. Nezastavujeme, máme zpoždění.

13-16 hodina závodu:
Dobíhám Ivana Cudina. Chvíli cestou povídáme, prý mu to dnes nejde. To vidím, když jsme spolu. Nakonec popřeje štěstí a vzdaluju se. Potřebuju se trochu obléct, přichází noc a zima. Beru si nakonec všechno co mám k dispozici. Ptám se co ostatní. Prý už z chlapů běháme jen tři. Ještě Jarda a Martin. Je to pro mě trochu zklamání, vytryskává emoce, beru si oblečení do rukou a povídám že musím pryč, na trať. Neběhám nijak rychle, postupně propadávám v umístění po jednotkách dolů, občas ukařistím někoho i já. Navlíkám si korálek rusa, co běhal dlouho druhý, třetího švéda. Jiní jsou zase přede mě. Nikdo s nikým nebojuje. Teď každý bojuje jen ve své hlavě a se sebou samým. Metu 100 mil probíhám v čase 14:25hod.
V noci jsem se moc nesmál.


17-20.hodina závodu:
Nejtěžší období pro mou hlavu. Proč běžím? Co to je? Z těchhle úvah mě vytahuje zmatek na stadionu, kde vyhořela trafačka, stadionem se valí dým, všechno okolo smrdí a je na něm totální tma. Z dálky se blíží hasiči, na nějakou dobzu je o zábavu postaráno. Navíc se na trati zase objevuje japonec Hara, plouží se krajem cesty, obalený v igelitu. Předbíhám ho. Jeho výraz už nevypadá jako ostrej kamikaze, teď je to spíš, unavený vykulený stařík na cestě do pekla. Místní favorit Bisco je totálně mimo, sedí víc než chodí. Nikdo na něho už nekřičí, v jeho fanouškovském stanu zůstal jediný člověk.  Na čele se usadil napevno Florian Reus a nevypadá to, že by ho snad ještě někdo mohl ohrozit. Rus který běžel na začátku tak ostře teď chodí tempem jako můj soused po mozkové příhodě. Mám o něho strach. Všude okolo trati lidi co zvrací. Můj žaludek je ale celkem v pohodě.
Východ slunce. Den je zase hezčí.


21-24.hodina závodu:
Konec. Konec. Konec. Kde je ten konec? Ještě čtyři hodiny? Hlavou běží kalkulačka a výpočty, kolik bych tedy mohl být schopný odběhat. Výpočet se mění od překonání osobáku až někam k hranici 240km. Na metě 231km už vím, že nový osobák je doma. Začínám se zase rozbíhat. Mě už nikdo nepředbíhá. Teď předbíhám já. 238km. Otta na mě volá ať si vezmu vlajku. Odpovídám, že ještě ne. Vím, že v tomhle tempu dám ještě kolo. Letím. Tedy mám pocit že letím. Tempo je někde na 4:30/km ale pro mě je to sprint. Dorážím znovu na stadion, do limitu zbývá asi 5 minut. Volám na Otu kde je vlajka. Jo hochu, ta už šla do světa s Martinem. To je fuk, jsem tak rozjetý, že vím, že ho doženu. Probíhám stadionem, který už celý vře na velkém finále. Všichni tleskají všem, všichni se zase smějí na všechny. Po kilometru dobíhám Martina obaleného vlajkou, řvu češi jedééém, on řve taky a chytá mě do vlajky. Vysmeknu se že ještě musím běžet dál. Po asi dvou minutách je všechno u konce. Výstřel, klesám k zemi. Pokládám kužel pro vyznačení místa doběhu. Zastavuju Garminy na vzdálenosti 241,3 km. Povedlo se. Maximálně. Už se nikam nemusí běžet. Souboj proti času skončil. Podařilo se mi navlíknout hodně korálků, mě si jich navlíklo jen 24. Ale už teď vím, že příště to musí být zase o kousek lepší. V Kataru na Mistrovství světa na 100km jsem skončil 25., teď na 24 hodin taky 25. Snad mi to není souzeno navždy.

Neděle:
Jedem na hotel. U autobusu zvrací holanďan. Na hotelu spíme až do večera. Jen mezitím malá pauza na dvě piva. Před večeří na chodbě další zvracející holanďan. Co ty kluci hulili? To snad není možný. U večeře všechno objektivně hodnotíme a plánujeme, kde se zase společně potkáme. Z výsledků zjišťuju, že mi nezměřili poslední kolo s položeným kuželem. Sakra, ve výsledcích tak mám zatím 239.650m. Ale už je to v řešení, měřiči záznam dohledali a doufám, že všechno opraví podle skutečnosti. Ta psychologická hranice 240km by mě totiž moc mrzela. Podle tabulek zjišťuju, že jsem se zařadil na 9.místo v české historii. To není na druhý závod na téhle trati špatný. 

Ponaučení:
Tempo bylo zvolené dobře. Začátek na 4:50/km byl optimální. Je ale potřeba trénovat hodně v únavě, běhat víc dlouhých běhů. Dlouhým myslím  60km a víc. Je potřeba připravit si líp hlavu a nepouštět do ní žádné myšlenky že něco bolí. Je potřeba zodpovědněji doplňovat energii, v tom byla pořád velká rezerva. Byla to moje druhá 24-hodinovka a já se už teď těším na další. Udělám zase maximum pro to, abych svou kárku posunul o kousek dál. A už vím kdy.


Použitá výbava:
Bota New Balance Boracay
Kompresní návleky Compressport
Výživa Enervit


Fotografie od teamového šéfa Otty Seitla zde: http://mkseitl.rajce.idnes.cz/2015-04-15_Turin_24_hod._MS#

středa 1. dubna 2015

Deset dní do startu. Turín už klepe na dveře.

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin, 2015. Itálie. TURÍN. Těch pět písmen mi způsobuje mrazení v zádech, mravenčení v nohách a zrychlený tep. Čtyři měsíce přípravy, kterou chci v sobotu proměnit ve vzdálenost, kterou jsem ještě nepokořil. Není se na co vymlouvat, za ty čtyři měsíce jsem neběhal pouze šest dní. Za těch 120 dní jsem odtrénoval přes 3000km, běháním strávil 233 hodin. Denní průměr tedy přes 25 kiláků. Vstával jsem v pět ráno abych stihl trénovat, všichni se mnou měli trpělivost když jediné co mě zajímalo bylo jít zase brzy spát, doplnit energii a stranit se všem nemocem. Odběhl v Budějovicích garážový maraton se sedmisty zatáčkami za 2:34 hod, tedy na hranici osobáku. Na Plzeňské padesátce to taky nedopadlo špatně a čas 3:08 hod mi dával naději, že příprava běží tak jak má. Snad drobnou vadou na kráse je neustálý problém na spojení klenby s patou na pravé noze, někdy bolí víc, někdy míň, někdy o tom ani nevím, někdy pajdám. Pořád ale věřím tomu, že teď během těch posledních dní si nožka odpočine a příští sobotu odvede pořádný kus práce. 
Okruh v Turíně má přesný dva kilometry, počasí by snad taky mohlo vyjít rozumně. Soupeřů bude hodně. Největším favoritem je asi japonec Hara, který dokázal v prosinci na Tajwanu zaběhnout za 24 hodin 285km a zařadil se tak v historických tabulkách hned za legendárního Kourose. Dalším velkým adeptem na medaili je určitě i Ivan Cudin, chlapík z Itálie, který má velké zkušenosti, několik světových medailí, pár výher na Spartathlonu a hlavně pěkný osobák 266 km. V historických světových tabulkách mu tak patří 24 místo. A ono jich dorazí ještě o hodně víc. Myslím, že to bude fakt přehlídka toho nejlepšího, co se dá na trati 24 hodin na světě vidět. 
Plán je jasný: začít rozumně a běžet, běžet, běžet...nestarat se o to co se děje okolo, protože oni se budou dít věci. Ti co na začátku vypálí budou postupně hořet až shoří a ti co začnou pomalu se postupně budou šplhat po zádech ostatnich a navlíkat je jako korálky. A ten, který dokáže navléknout všechny, ten oslaví svůj velký den. Snad se mi podaří taky pár korálků navléknout, snad se nám jako českému teamu podaří zabojovat a ukázat světu že běháme rádi, rychle a vydržíme dlouho. 
Desetkrát se vyspíme a pak se uvidí.

pondělí 5. ledna 2015

Garmin Vivoactive - elegance na druhou



Garmin Vívoactive
Update: pokud chcete číst mojí recenzi po 3 měsících denního používání, pokračujte sem: RUNGO recenze. 

Nakoupit za fajn cenu pak můžete třeba tady: GARMIN VIVOACTIVE nebo mi napište runner.cz(@)me.com

Garmin Vívoactive. Horká novinka pro začátek ledna. Tuhle hračku Garmin představil dnes na veletrhu CES v Las Vegas. Pomyslně tím dokončil poslední stupínek ve svém portfoliu mezi jednoduchým trackerem Vívofit, propracovanějším Vívosmartem a regulerními sporttestery. Jasně, už dříve se začali prodávat FR 15, který uměli kromě základních funkcí sporttestru s GPS měřit i denní kroky ale to bylo tak všechno. Vívoactive toho umí daleko víc a navíc zabalený v elegantním kabátku. No řekněte sami, není to pěkný kousek?

Takže, na co všechno se můžeme těšit?
  • GPS/Glonass přijímač
  • navigační funkce pro návrat do místa startu
  • režim využití pro běh, kolo, plavání, chůzi, golf
  • celodenní monitor denní aktivity - kroky, kalorie, spánek
  • notifikace z telefonu - SMS, maily, počasí, kalendář, ovládání hudby, kamery VIRB
  • výdrž baterie až 10 hodin na GPS, 3 týdny v režimu hodinky/monitor denních aktivit
  • černé nebo bílé provedení

Porovnání počtu kroků s Vivosmart
První, co mě na nich dostalo byl vzhled. Prostě něco úplně jiného než jsem byl u Garminu zvyklý. Tohle není echt sportovní věcička, tyhle hodinky si můžeš vzít klidně do worku, na koncert filharmonie nebo do divadla a nebudeš jako marťan s digitálkama a kalkulačkou na ruce. Jsou úžasně lehoučké a tenké. Gumový pásek je hodně pružný a měkký, nesrovnatelný s žádným jiným od Garminu. Chce to vyzkoušet. 

Otestoval jsem je při několika aktivitách, vždy v porovnání s jiným sporttestrem, nejčastěji s 920xt. Oba záznamy se téměř neliší, na trase 42,2km byl rozdíl mezi oběma cca 100m a záznamu nadmořské výšky pouhých 7m. Vívoactive umí pracovat s měřičem tepu a do Connectu tak promítne i záznam tepové frekvence. Umí taky měřit kadenci, v Connectu se ale průběžný záznam kadence neukáže. Pouze údaj o průměrné kadenci a maximální kadenci. Asi je to způsobeno tím, že neumí pracovat s daty HR-run nebo to možná v testovací verzi je vypnuté. To uvidíme. Taky zatím nezobrazuje další doplňkové funkce sporttestrů Garmin - tedy dobu regenerace, statistiky, historii aktivit, rekordy. Je potřeba ale vzít v úvahu to, že můj Vívoactive byl celý prosinec v testovací verzi firmwaru a hromada funkcí nebyla dotažena nebo vůbec nebyly k dispozici. Uvidíme, co všechno finální produkt přinese. Jakmile bude vše k dispozici, proklepnu ho trochu víc.

Tady je záznam běhu s Vívoactive:
http://connect.garmin.com/modern/activity/658611856
A tady ten samý trénink zaznamenaný FR 920xt:
http://connect.garmin.com/modern/activity/658469860
Jak je vidět, měření je dost přesné, ten malý rozdíl je způsobený tím, že jsem 4x zastavil na WC a 920xt jsem pauzoval ale Vívoactive běžel pořád.

Od dubna 2014 jsem používal Vívofit. V říjnu jsem přešel na Vívosmart, lehce jsem oželel výdrž baterie vívofitu (bez nabití 1 rok) a klidně Vívosmart jednou za týden nabiju. Za ten podsvícený displej, budíček a notifikace to stojí. Mimochodem notifikace stále považuju za super funkci, zvonění na mobilu mám trvale vypnuté a nijak mi nechybí. Pořád je ale potřeba na trénink brát další hodinky na ruku. Jasně, vím, že 920xt má taky všechny tyhle funkce jako Vívoactive, tedy všechny sportovní funkce a denní tracker včetně notifikací. Jenže: kdo by nosil jako denní hodinky 920xt ?? Zkoušel jsem to den ale tohle fakt ne.  Vívoactive bude ideálním spojencem. Výdrž na jedno nabití tři týdny? Super, ne? Na celodenní používání, na všechny běžné tréninky. Tedy pokud bude mít ve finále to všechno, co od něj očekávám a co bylo slíbeno. A pokud budu potřebovat  něco navíc, mám v šuplíku FR 920xt a ty mi tohle dají s pěknou přidanou hodnotou. 
Při používání jako denní tracker jsem objevil jednu rozdílnost oproti Vívofitu a Vívosmartu. Vívoactive měří kroky o dost přísněji, takže třeba při čištění zubů už nenapočítá 600 kroků. Při běhání ale počítají oba téměř stejně, jak je vidět na fotce o kousek výš. 
Vívoactive, FR 620, FR 920XT
Odshora: Vívoactive, FR 620, FR 920XT

Co se mi líbilo:
  • super vzhled ( jasně, je to subjektivní )
  • čitelný displej i při běhu, kdy ti slzí oči a vidíš fakt blbě
  • výdrž baterie 3 týdny jako hodinky-tracker 24/7 nebo skoro 10 hodin na GPS (odzkoušeno) 
  • váha+pohodlí při používání
  • notifikace z telefonu, včetně přehledu kalendáře a počasí
  • možnost navigace Back to start
Displej je pěkně čitelný. Testovací FW neukazuje desítky metrů, jen stovky.
Navigace Back to start. Prototyp místo jednotek ukazuje čtverečky.
Co mi vadilo:
  • slabý vibrační motůrek - například při automatickém kole 1km často není ani poznat že na ruce něco bzučí
  • absence pípání - identický problém viz. bod výše
  • při nastavení možnosti vlastních mezičasů se mezičas mačká na dotykovém displeji - a ten je dost citlivý

Co jsem v testovacím režimu zatím nemohl odzkoušet:


  • nastavení intervalového tréninku
  • přehled historie aktivity
  • ConnectIQ
  • všechny možnosti propojení s mobilní aplikací na iPhonu
Připojení přes magnetickou kolébku.
Elegantní balení. Můj prototyp má označení Venu.
Obchodní balení.