sobota 14. září 2013

Winschotenský deník, den třetí.

Winschoten 100km, 7:12:25, 2.místo, osobáček o 16 minut. Dali jsme si teď několik piv, tak jen rychle ať to mám zapsaný v tomhle dni. Velkoparáda. Od rána tady lilo jak když kropí z konce. Na start jsme to měli s Markem dva kiláky. Naše domácí povídá že to všichni chodí pěšky, warming up. Ok, když jsmetam došli tak jsme byli turch, no to je jedno, stejně zmokneme na trati. Ještě jsme si v nervozitě odskočil asi desetkrát na čurání a jen tn tak stihl start. Šel jsem přes růže a najednou to prásklo a už se závodilo. Dopředu vyrazil Francouz Boch, jasný favorit. Držel pár kiláků tempo okolo 3:45-3:50/km. Ta ním my s Danem,  za námi nalepení dva maďaři. O kousek dál holanďan, jejich asi největší talent. Všichni okolo měli osobáky lepší než já. S Danem jsme probrali pár věcí, po chvíli koukám na hodinky a říkám, běžíme po 3:50/km. A Dan povídá, to je rychlý, tak jsme zvolnili. No za dva kiláky už jsme v tom byli zase a pak jsme doběhli francouze, pak ho předběhli i maďaři a vypadalo to že se propadá do pekla. My s Danem vepředu, on tu tedy má neskutečný fanklub, všichni furt pokřikovali Daniel!!! Aleeee!!!!! Někteří měli i cedulky s jeho jménem, moc pěkný. Po cca. 25 km jsem Dana trochu utrhl a pak už běžel sám. Náskok jsem postupně navýšil asi na 2-3minutky, za mnou stále běžel roztažený vláček maďar, francouz, Dan. Měli mezi sebou kousky, odhaduju podle toho když jsme běželi proti sobě že to bylo tak 50 m. Na maratonu jsem byl cca 2:45 a připadalo mi to, že jsem ještě nevyběhl, naprosto v pohodě. 50 km 3:18 hod a pořád dobrý, na 60 km jsem ale zvolnil cca na 4:15 a najednou na 65 km se okolo mě prohnal francouz. Vypadalo to jak kdyby si něco šlehnul. Ta rychlost byla neskutečná. Všechny doprovodné motorky co jeli se mnou mi sebral a já najednou zůstal sám. Do té doby jsem běžel na užasný vlně euforie, chvílema mi tekly slzy a já byl šťastný. Teď jsem si najednou připadal jak okradený. Přiběhl, všechno mi sebral a zmizel. Navíc jsem v tu chvíli prodělával slušnou krizi a tempo postupně krutě padalo na 5:00/km. Za chvilku se ke mě přidala motorka rádia a ta se mnou už vydržela až do cile. Občas se objevil i rozhodčí na kole a sledoval jestli neberu někde občerstvení mimo refreshment zone. Z krize jsem protrápil někde okolo 80 km. Velké pozitivum bylo, že ostatní za mnou na tom nebyli taky zrovna nejlépe. Ideálně se to sledovalo na jednou useku okruhu, kde jsme běželi otočku cca 500 m tam a pak zpátky, takže bylo vidět kilometr před sebe a kilometr za sebe. Dan se propracoval na třetí místo a hnal mě před sebou cca 800 m. Na 80 km mě ještě kousek stáhnul, snažil jsem se co to šlo, ale měl jsem pocit že mi nohy hoří a i když jsem někdy měl pocit že běžím rychle, pohled na hodinky mluvil jinak. Říkal jsem si že průběh tímhle místem na 88 km rozhodne. Dan byl o kousek blíž, tak si povídám, tohle ne! Dneska to musí dopadnout, dřel jsem na to dlouho a nenechám si to vzít. Znám už Dana v těchhle situacích, ohromně ho to motivuje a dokáže neskutečné věci. Hnal jsem se jak slepý za radiovou motorkou představoval si: už jen 10 km, to je dobrý, 9 km, to je jak od nádraží v Klánovicích domů. Skvělý bylo, že na stejném okruhu se běžel i závod štafet 10x10 km. Takže vždy když mě nějaký štafeťák doběhl tak jsem měl jednoduchý ukol. Zavěsil jsem se za něj ať běžel jakkoliv rychle a visel ho co to šlo. Některý to hnali fakt hustě, ty jsem udržel třeba 50 m, takovou svižnou rovinku po 3:40 a některý to šli 4:00/km a ty jsem uvisel dýl. Hlavně mě přibližovali cíli. Na 98km na otočce jsem Dana ani jinýho z aktuálních soupeřů neviděl, tak jsem se usmál a poslední kiláky si fakt užil. I ta slzička padla. Jsem holt už tak nějak naměkko. Pak už cíl. A židle. Fajn. Dan přiběhl po 10 minutách. Splnil jsem si jeden sen. Když jsem sem jel, řikal jsem si v duchu, bylo by to hezký. A můžu Vám říct že je to krásný. Jsem šťastný.

pátek 13. září 2013

Winschotenský deník, den druhý.


I když jsme tedy ráno mohli spát do kolika jsme chtěli, vstávali jsme stejně po sedmé hodině. Máme okna do ulice a po ní se od rána proháněli auta, takže pro moje spaní jak na hrášku to nebylo nic moc. Navíc polštář co jsem měl byl jak pytel brambor, v noci jsem z něj slezl a dal si pod hlavu svetr, tím jsem se ale posunul na zadní stranu postele a i když jsem docela malý, nohama jsem se mlátil o zadní čelo. Nic moc. 
Snídaně výborná, toustíky, salámek, džem, puding. Hlavně ten jejich puding. Výborný v jakékoliv kombinaci. Pokecali jsme s Andreou- naší domácí o všem možném, došlo i na Zemana, vůbec nevěděla že někdo takový existuje:) my jsme pak vyrazili na prohlídku okolí. U moře to bylo krásný, odlovili jsme jednu kešku(www.geocaching.com) a před polednem dorazili zpět. Pak krátký proběhnutí a zjištění že to snad bude dobrý. na obědy si tu asi moc nehrajou, tak jsme Andreu vzali do hospůdky, nadlábli se tím co řekla že je typicky holandské takže polívka z hořčice( byla výborná) a a nějaký smažený cosi s masem( taky to šlo). Vyzvedli jsme startovní čísla a vyrazili zpět. Teď večer jsme pokecali u sousedů s Mirkem Kadlecem, který dorazil ze Salcburku, dali si pivko na dobrou noc. Počasí dnes vyšlo, zítra má ale celý den pršet. Uvidíme. Ráno budíček 6:30 a pak uvidíme jestli prodáme co jsme natrénovali.


čtvrtek 12. září 2013

Winschotenský deník, den první

Dorazili jsme s Markem na místo. Cesta z Prahy 760 km, cestou pár zastávek na čurání a jídlo. Měli jsme tu být v 17:00, dorazili jsme v 17:03, takže téměř přesně. Bohužel jsme v Chrudimi museli nechat Pavla Sedláka, ten s bolavou plotýnkou místo toho aby byl ve Winschotenu tak leží v nemocnici. Ubytovali jsme se a vyrazil jsem hned na běžeckou obhlídku. Moc si toho už nepamatuju, přeci jen jsem tu byl naposledy před deseti roky. Potkal jsem jednoho běžce, vypadal dost nabušeně a drtil to velmi rychlým tempem.
Naše paní domácí je taková dobrosrdečná mladá dáma, pracuje v Henkelu a hodně povídá o pracích prášcích a podobných důležitých věcech. My samozřejmě pozorně posloucháme a pozorujeme její pokusy jak se rozpouští kapsle pracího prášku v misce s vodou a podobně. Žije v baráku sama se dvěma kočkama, z nichž jedna má panickou hrůzu z lidí. To jsme zjistili když před námi strachy slítla ze schodů z prvního patra. Ještě že má sedm životů, tedy teď už asi jen šest. Jinak naše domácí Andrea asi nerada uklízí ale to nám nevadí, my jí tu uklízet tedy rozhodně nebudeme. K večeři připravila krokety, maso, tatarku a fazolky, pochvalovala si že celý týden jí jen těstoviny nebo pizzu, tak je ráda že někdo přijel aby mohla pořádně uvařit. Po večeři trocha diskutování, zjistil jsem že loni u ní bydlel ten mladý švéd co to nakopnul pomalu na svěťák aby pak po 40 km shořel. Prý to byla jeho první stovka a asi i poslední. V domě naproti by měla bydlet část brněnské výpravy, která dorazí zítra. 
Na pokoji jsme zjistili, že asi máme alergii na kočky, všude jsou jejich chlupy a začínáme statečně pšíkat. To tedy bude ještě veselý.

čtvrtek 5. září 2013

We Run Prague 2013


Běžel jsem všechny ročníky, tedy letos potřetí. A mám z toho radost pokaždé větší. Poprvé jsem byl asi sedmdesátý, loni dvanáctý a letos bramborový. Je tedy třeba přiznat, že na třetí místo mi chyběli bezmála dvě minuty, což je na desítce propastný rozdíl ale každopádně čas 33:12 hodnotím jako velmi dobrý vzhledem k tomu, že rychlost a úseky pro tohle tempo vůbec netrénuju. Moje nejrychlejší tréninky spočívali zatím ve střídavém běhu s kilákama nebo pětistovkama a to v tempu 1:35-40/500m a 3:20-25/1km. Ukazuje se tedy, že v závodě je tělo schopné běžet cca o 5sec/km rychleji než na co se trénuje. Každopádně to byla dobrá příprava na další závody. Teď v sobotu Baroko maraton v Plasích a za týden hlavní akce podzimu, 100km v holandském Winschotenu. 

Zápisek z tréninkovýho deníčku:
Supééér. Na startu jsem byl asi ve čtvrtý řadě a postupně se dostával dopředu. Nakonec jsem čtvrtou pozici ukořistil okolo sedmého kilometru. Ale ti tři vepředu už byli hodně daleko. Takže pak už pro radost a pohodu. Před cílem byl Michal a mával babickým trikem tak jsem ho vzal nad hlavu jako vlajku( to triko, ne Michala) a užil jsem si finiš s aplausem. Osobáček je doma, kdybych tam asi na konci nelelkoval tak to mohlo být pod 33minut ale takhle to bylo babický a veliký a vůbec skvělý. A pak v zákulisí fotečka s Paulou Radcliffe!!!:) skvělý den.