pátek 1. dubna 2011

Maraton Barcelona




Barcelona-psáno pro Prague International Marathon www.pim.cz

Nabídka z PIM KINGS přišla 14 dní před startem. Rozhodnutí padlo okamžitě,ostatně ani nebyl čas na rozmyšlenou, a navíc tohle bylo takové lákadlo, které se nedalo odmítnout. A tak jsem obratem koupil letenky a jeli jsme. Příprava byla perfektní, protože jsem týden před startem trávil v lázních.
U startu se poslušně řadím do koridoru na 3 hodiny a doufám že mě ti okolo neušlapou. Mám rad tenhle předstartovní stresík. Okouknout běžce okolo, očima rozpoznávat jejich ambice. Moje ambice byla jasná a lehce k přečtení, doběhnout. A pokud by to bylo pod 3:30hod, bude to příjemný bonus navíc. Doby kdy jsem si mohl psát osobák 2:32hod jsou pryč, při svých zdravotních problémech jsem rád, že můžu po deseti letech "běhání" po doktorech vůbec trochu běhat. Velkou zásluhu na tom má bioléčba, kapačky, které na svou diagnozu dostávám druhým rokem a která mě v podstatě vrátila zpátky do života v pohybu. Nohy už se netočí tak rychle jako dřív, o to víc se při běhu můžu koukat okolo sebe a užívat si vůbec tu báječnou zábavu, kterou běh je. Kdo běhá, ten to chápe. Ale zpátky k Barceloně. Koukám, támhle jsou vodiči, vidím balonky s logem 3:00, ty mě nechávají v klidu, hledám ten co je na něm 3:30. Toho se chytnout a nepustit. Nikde není, asi jsem moc vepředu, ok, beru tedy s povděkem partu opálených hochů s balonky 3:15. No, snad se jich kousek udržím. START!
Předstartovní nervozita je pryč. Ted´ uz jen běžet, běžet a čekat az přijde bolest. 10km, mezičas 45:39. Čtvrtina trasy za mnou a nic nebolí, to zatím vypadá dobře. Oběhli jsme No camp a zamířili zpátky k centru. Tam někde stoji Marek a fotí. Budu se muset usmívat. Jak o tom přemýšlím, koukám že moji vodiči zůstali za mnou. Aha, tak mi to zatím běží, v hlavě se rozhoduju, zvolnit a počkat na ně? Nebo radši běžet a věřit ze to půjde? Přeci jen moje představy se teď s realitou trochu rozchází, zatím tedy v můj prospěch, ale moc dobře vím, co prichází po 30km. Rozhoduji se pro risk, nohy se točí celkem rychle a to byla škoda nevyužít. 20km, pořád nic nebolí, je to vůbec možné? Mezičas na půlmaratonu je 1:33:59 a to vypadá na výsledný čas 3:08hod. Běží se krásně a jáe začínám pošilhávat kde by tak v tom davu přede mnou mohli plápolat balonky s čislem 3:00. Ta představa mě absolutně pohltila a teprve jsem se do toho opřel. Vzpomněl jsem si přitom na báječný článek od Petra Bušty z časopisu Stadion o legendárním Gelindo Bordinovi a jeho vítězství na olympijském maratonu v Soulu: " maraton do 20 kilometru, to je takové živé městečko, kde se rodí a umírají vztahy. Svět okolo je ještě krásný, ještě je čas se tu a tam pobavit s ostatními. Pak to ale přijde, osudny 35km. Zbývá 7km a kousek, vzdálenost, kterou běhate denně ráno před snídaní jako nic, teď je to ale kousek něčeho iracionálního, něčeho téměř nemožného." Pořád jsem si ta slova opakoval. Šetři se, přijde ten 35 kilometr a uvidíš jak se budeš ploužit. Ne, nejde to, metou 30 km probíhám za 2:10:42 a citím, že se ta hranice 3:00 stále přibližuje, je to jako magnet. Chvílema se už ale začínají ozývat kolena i záda a to je znamení, že uz mám přeci jen trochu kilometrů za sebou. 35km, už by měl přijít ten strašák krize, tak za kterým rohem bude stát? Už mě napadá, že bych si to měl spočítat, jestli vůbec na ty 3hodiny mám šanci, ale mozek nějak přestává pracovat. Začinám trochu funět jak mašina, nohy pořád běží svoje. Oči brousí někde přede mnou a hledají, ty balonky 3:00 tam uz sakra někde musí být... 40 km, 2:52:36. Ne, tak to už pod tři nedám. Na moment mi proběhne myšlenka: vidíš srabe, kdyby jsi se na začátku nebál a bežel rychleji, mohlo to padnout. Ale aspoň jsem si tuhle metu nechal do Prahy. Právě jsem se smířil s tím, ze vodiči na 3:00 svoje balonky propíchnou v cíli dříve než se tam doplazím. Lehce zvolňuji a užívám si poslední metry závodu, už je tu cedule 42km, do očí mi jdou slzy, jako pokaždé, když uvěřím, že pokořím metu maratonu. 3:02:50. Díky, že jsem dostal tuhle možnost být u toho.

- Posted using BlogPress from my iPhone