úterý 9. září 2008

Jak jsem přelítal Zbeka :-)



V sobotu se piloti EPA a WWI+ sešli na modelářském letišti v Miskovicích u Kutné Hory a odlítali další ze soutěží poháru. Výsledky a pohárové přehledy jsou k dispozici na stránkách www.epacombat.cz a www.epacombat.cz/ww1/ . Jsou to pouze fakta, která nic neřeknou o perfektní atmosféře, která se nesla celým dnem, v poledne provoněná výtečným guláškem. Asi jediné, co mi chybělo, byla učast Hickse a Bubeníka. Prostě mi chybělo Hicksovo kvílení: SÉÉÉÉÉK,SÉÉÉÉÉK. A Bubeníkovo: KULIČKY, CHCI VIDĚT KULIČKY, AŤ SNĚŽÍ.....!!!!!!!!! Nicméně kuličky z nebe padali a celkem dost. V EPA sem s Mustangem proletěl soutěží celkem v pohodě, neslaně, nemastně. Závěrečný výsledek 2 seky a 3 heaty bez killu s téměř celým časem znamenali 656 bodů,tedy horší standart, celkové 11.místo z 23.pilotů. Ale zase sem si odvezl celý éro, narozdíl od pár ostatních, kterým jsem měl možnost dělat rozhodčího. Asi to byla náhoda, ale ve druhém kole jsem startoval v posledním heatu, bylo dost času, tak jsem rozhodcoval všechny předchozí heaty. Každý můj pilot předvedl famozní kill a krásně rozšlehaný éro. Ve finále EPA jsem pak zaběhl k Soptíkovi, jestli nechce náhodou asistenci. Lítá a najednou kill. Říkám mu, pomůžu ti, lepíme chybějící směrovku z kousku překližky nebo co to bylo. Lepu mu na kobru vteřiňák, Sopťa bručí, NE TOLIK, BUDE TO CELÝ BÍLÝ!! Zkouška,házím. Aircobra letí, Sopťa letí přímo do centra boje,najednou éro mění směr a v plné parádě to míří zase na přistání. Přistála trochu natvrdo a Sopťovi už ani nevadí, že je směrovka trochu od lepidla. Tohle éro ho bude potřebovat aspoň tubu:-)
Zato WWI+ mi vysloveně vyšla:-( Fokker lítal jak jsem pilotoval, tedy nahov...Seků "0", ve druhém kole po 2 minutách odešlo servo křidélek a Fokker se odporoučel do pole. No nic, stejně sem poslední, tak je to jedno. Díky ochotě jednoho kolegy co mi pujčil jiné servo, sem Fokkera zprovoznil pro finále. Kpt.Jas mi půjčil prodlužku k servu a tak Fokkřík do finále šel. Říkám si, hlavně opatrně, aby se nic nestalo. Běží třetí minuta, párkrát sem popotáhnul cizí stuhu, říkám si, tak už.....a mám v letadle Sopťovýho SPADA. Fokker se ve vzduchu rozložil a zvolna sněží k zemi (Bubeník by jásal). Konec. Odkládám vysílačku, lítání skončilo. Vyměníme si se Sopťou pohled a on běží na pole, Spada ještě opraví a něco odlítá. Já si po heatu dojdu pro trosky a poskládám si je do auta. Sopťa pak říká: co si dělal. Já na to: letěl sem rovně, tys mě sejmul. A on: já sem taky letěl rovně. Takže jsme oba letěli rovně a ty blbci v letadlech se neuměli vyhnout. Jo, to je kombat. No nic, dojedem koupit vteřiňák, vyřežeme nový vzpěry křídel a pustíme je znovu vstříc modré obloze a tomu hezkému pocitu jménem adrenalin.